+420 222 745 589 info@resetheus.org

Na stránkách https://lockdownsceptics.org/ je velmi zajímavý článek Lies, Damned Lies and Health Statistics – the Deadly Danger of False Positives, ve kterém dr. Michael Yeadon na příkladu testování ve Velké Británii ukázal, že i zdánlivě nízká míra falešné pozitivity testu 0,8% může způsobit to, že počty falešně pozitivních výsledků mohou, zvláště při nízké prevalenci onemocnění, několikanásobně převýšit počty skutečně pozitivních výsledků. V tomto případě bylo až 90% pozitivních výsledků testu FALEŠNĚ POZITIVNÍCH. Testováním převážně zdravé populace se tak dá velmi snadno vytvořit dojem falešné epidemie/pandemie.

Zde je přeložená část článku, týkající se důsledků falešné pozitivity testů:

„Pomyslete na jakýkoli diagnostický test, který by u vás mohl lékař použít. Ideální diagnostický test správně potvrdí všechny, kteří dané onemocnění mají, a nikdy chybně neuvede, že daným onemocněním trpí zdraví lidé. Žádný takový test neexistuje. Nedostatkem testů je, že všechny do určité míry generují falešně pozitivní výsledky. Důležité je vědět, jak často se to děje. Nazývá se to míra falešně pozitivních výsledků. Pokud 1 ze 100 vzorků bez původce onemocnění, tedy kdy nemoc není přítomna, vyjde nesprávně pozitivně, říkáme tomu 1% míra falešné pozitivity. Skutečná neboli „operational“ (provozní?) míra falešně pozitivních výsledků se liší, někdy podstatně, podle různých nastavení, technických operátorů, metod detekce a vybavení. Zaměřím se výhradně na míru falešně pozitivních výsledků v rámci 2. pilíře (2. pilíř ve Velké Británii znamená testování širší veřejnosti pomocí výtěru tampónem, jak je stanoveno v pokynech vlády – pozn. překl.), protože většina lidí virus nemá (v poslední době kolem 1 z 1 000 lidí a dříve v létě to bylo kolem 1 z 2 000 lidí). Pokud je prevalence, tedy míra onemocnění v populaci, nízká, potom jakákoli míra falešně pozitivních výsledků může být velkým problémem. Tento problém může být natolik závažný, že pokud nedojde k nápravě, je test pro požadovanou úlohu beznadějně nevhodný. V tomto případě test 2. pilíře měl a má nadále sloužit k identifikaci lidí s virem, ale jak ukážu, není toho schopen.

Kvůli vysoké míře falešně pozitivních výsledků a nízké prevalenci, byl téměř každý pozitivní test (takzvaný případ), identifikovaný testem 2. pilíře od května letošního roku, FALEŠNĚ POZITIVNÍ. FALEŠNĚ POZITIVNÍ není pouhá čtvrtina nebo dokonce polovina pozitivních případů, ale jde o přibližně 90% případů. Zjednodušeně řečeno, počet lidí, o kterých nám pan Hancock (britský ministr zdravotnictví – pozn. překl.) pochmurně vypráví, je nadhodnocen zhruba desetkrát. A v létě bylo toto nadhodnocení asi dvacetinásobné.

Dovolte mi, abych vás tím provedl, ačkoli pokud si budete moci nejprve přečíst srozumitelně napsaný článek profesora Carla Heneghana, budu si jistější tím, že vám tento dramatický závěr vysvětlím úspěšně. (Zde je odkaz na záznam počtu testů, kombinující 1. pilíř (nemocnice) a 2. pilíř (komunita)).

Představte si, že se 10 000 lidí nechá testovat pomocí výtěru tampónem tak, jak to vidíte v televizi. Díky údajům Národního statistického úřadu (ONS) máme dobrý odhad obecné prevalence viru. ONS je zcela nezávislý (na testování v rámci 2. pilíře) a testuje pouze několik lidí denně, přibližně jedno procento testů, provedených v rámci 2. pilíře. Je odůvodněné předpokládat, že většina testovaných lidí nemá žádné příznaky. Lidé byli požádáni, aby se nechali testovat, pouze pokud příznaky mají. Z televizních zpráv, z příběhů na sociálních sítích od pracovníků provádějících odběry, a ze striktních pokynů ministra zdravotnictví však víme překvapivou skutečnost, že na mnoha místech po celé zemi místní úřady rozdávají po domech, ulici za ulicí, letáky, aby lidé přišli a nechali se testovat.

Podstatné je, že je rozumné předpokládat, že se prevalence viru bude blížit číslu zjištěnému ONS, protože vzorky odebírá namátkově a zachytil by lidi s příznaky i bez příznaků, úměrně jejich zastoupení v komunitě. Podle nejnovějšího průzkumu ONS, podle prvního předběžného odhadu, byl virus zjištěn u 1 z 1000 lidí. Lze to také vyjádřit jako 0,1%. Takže, pokud by bylo v rámci 2. pilíře všech těchto 10 000 lidí testováno, očekávali byste, že se najde 10 skutečně pozitivních případů (pokud je virus velmi rozšířený, problémem mohou být falešně negativní výsledky, ale v tomto komunitním prostředí to není statisticky důležité, a tak jsem se rozhodl na to nebrat zřetel a spíše se zaměřím jen na výsledky falešně pozitivní).

Jaká je tedy ve 2. pilíři míra falešně pozitivních testů? Tento problém přetrvává už několik měsíců. Zdá se, že to není známo, i když, jak jsem již zmínil, musíte to bezpodmínečně vědět, abyste zjistili, zda má diagnostický test nějakou hodnotu! Co o míře falešně pozitivních výsledků víme? Víme, že vládní vědci byli tímto velmi znepokojeni a 3. června 2020 byla Vědecké poradní skupině pro mimořádné situace (SAGE) o tomto problému zaslána zpráva. Cituji: „Pokud neporozumíme provozní míře falešně pozitivních výsledků britského testovacího systému RT-PCR, riskujeme tím nadhodnocování incidence COVID-19, poptávky po sledování a vyhledávání a rozsah asymptomatické infekce.“ Ve stejné zprávě autoři uvedli míru (od nejnižší po nejvyšší) falešné pozitivity desítek testů využívajících stejnou technologii. Nejnižší hodnota falešné pozitivity testů byla 0,8%.

Dovolte mi vysvětlit, jaký dopad má míra falešné pozitivity 0,8% na testování v rámci 2. pilíře. Vrátíme se k našemu případu 10 000 dobrovolníků, kteří se nechali otestovat. Deset z nich, kteří mají virus (prevalence 0,1% neboli 1:1000), bylo podle očekávání testem PCR rozpoznáno. Nyní ale musíme vypočítat, kolik falešně pozitivních výsledků je s tím spojeno? Šokující odpovědí je, že jich bude 80 (80 je 0,8% z 10 000). Použijete-li test 2. pilíře na skupinu této velikosti, pokaždé dostanete takový počet falešně pozitivních výsledků.

Důsledek testování 10 000 lidí v rámci 2. pilíře, jako v tomto případě, lze stručně shrnout do novinového titulku takto: „Dnes bylo identifikováno 90 nových případů“ (10 případů skutečně pozitivních a 80 případů falešně pozitivních). Víme však, že je to naprosto nesprávné. A chudák technik neví, že v tomto příkladu bylo pouze 10 skutečných případů. 80 lidí nemělo ve svém vzorku ani kousek virové RNA. Skutečně to jsou falešně pozitivní případy.

Jak zlé to celé je, vysvětlím ještě jiným způsobem. Vraťme se k diagnostice. Pokud byste se nechali testovat a výsledek byl pozitivní, očekávali byste, že vám lékař řekne, že máte nemoc, podle toho, na co jste byli testováni. Obvykle však odpoví na trochu jinou otázku: „Pokud je pacient v tomto testu pozitivní, jaká je pravděpodobnost, že bude mít onemocnění?“ V případě dobrého diagnostického testu bude lékař obvykle schopen říci něco jako 95% a vám i lékaři to bude stačit. Pokud byl výsledek velmi závažný, jako např. v případě rakoviny, mohli byste podstoupit jiný, potvrzující test. Jaká je však pravděpodobnost, že v našem příkladu testování v rámci 2. pilíře má osoba s pozitivním testem skutečně COVID-19? Děsivá odpověď zní 11% (10 děleno 80 + 10). Test zveličuje počet případů COVID-19 téměř desetkrát (90 děleno 10). Jste už vyděšeni? Ten denní obrázek, který vám ukazují, jak se „případy“ na pravé straně grafu stále zvyšují? Je to strašně zveličené. Není to chyba, jak vám ukážu.

Začátkem léta ONS ukázal, že prevalence viru byla o něco nižší, a to 1 ze 2000 neboli 0,05%. Nezní to zas až tak moc odlišně, ale rozdíl to je. Nyní test 2. pilíře najde ve skupině našich hypotetických 10 000 dobrovolníků jen polovinu skutečných případů, tedy 5 skutečných případů. Problémem testu však je, že i v tomto případě najde 80 falešně pozitivních případů (0,8% z 10 000). Takže je to ještě horší. Titulek by zněl: „Dnes bylo identifikováno 85 nových případů“. Ale nyní pravděpodobnost, že osoba s pozitivním výsledkem testu virus má, bude jen absurdních 6% (5 děleno 80 + 5). Na začátku léta tento stejný test počet případů COVID-19 zveličil 17krát (85 děleno 5). Tímto způsobem je tak snadné vytvořit zdánlivě velkou epidemii. Prostě ignorujte problém falešně pozitivních výsledků. Předstírejte, že je nulový. Nulový však není nikdy.

Tento test má fatální nedostatky a MUSÍ být okamžitě stažen a nesmí být v tomto nastavení nikdy znovu použit, dokud nebude prokázáno, že byl tento problém vyřešen. Příklady, které jsem uvedl, jsou velmi podobné tomu, co se ve skutečnosti děje každý den.

Musím se zeptat, zda pan Hancock o tomto fatálním nedostatku věděl? Věděl o dopadu, který by to nevyhnutelně mělo a stále má, a to nejen na hlášené množství případů, ale také na stav úzkosti národa? Rád bych věřil, že je to všechno nevinná chyba. Pokud by tomu tak bylo, musel by kvůli naprosté nekompetentnosti rezignovat. Ale je to tak? Víme, že interní vědci o tom SAGE napsali a ministr zdravotnictví by byl na tento krátký, ale šokující varovný dokument jistě upozorněn? Pokud by toto byl jediný důkaz, mohli byste mít jisté pochybnosti. Evidence je však čím dál průkaznější.“

pokrač.

Pozn.překl.: Dr. Michael Yeadon pracuje v tomto článku s hodnotou falešné pozitivity 0,8%. Vychází mj. z dokumentu Dopad falešně pozitivních a falešně negativních výsledků na britský testovací program COVID-19 pomocí RT-PCR, ve kterém se mj. uvádí, že míra falešné pozitivity testů ve Velké Británii není známa a k žádnému testovacímu programu na COVID-19 neexistují publikované studie míry falešně pozitivních výsledků.

„Byl učiněn pokus o odhad pravděpodobné míry falešné pozitivity národního testovacího programu COVID-19, a to zkoumáním údajů z publikovaných externích hodnocení kvality (EQA) pro testy RT- PCR pro jiné RNA viry, prováděné v letech 2004-2019 [7]. Byly zkoumány výsledky 43 EQA, dávající medián míry falešně pozitivních výsledků 2,3% (mezikvartilové rozmezí 0,8 – 4,0%).“

Dr. Michael Yeadon vystudoval biochemii a toxikologii a získal doktorát v oboru respirační farmakologie, se zaměřením na výzkum. Strávil více než 30 let jako vedoucí výzkumu nových léčiv v několika z největších farmaceutických společností na světě, včetně funkce viceprezidenta a hlavního vědeckého pracovníka v oblasti alergií a respiračních nemocí ve společnosti Pfizer. Po odchodu ze společnosti Pfizer založil vlastní biotechnologickou společnost Ziarco, kterou v roce 2017 prodal farmaceutické společnosti Novartis.

Původní článekLies, Damned Lies and Health Statistics – the Deadly Danger of False Positives (20.9.2020)
AutorDr. Michael Yeadon
Úprava a překladEva Mertlíková
Share This